Příprava na školu není jen o znalostech. Je o jistotě. Dětí i rodičů.

Když se mluví o přípravě dětí na školu, často rodiče své děti poměřují podle toho, kdo už umí jaká písmenka nebo dokáže odříkat číselnou řadu do deseti.

Škola ale není jen lavice, aktovka a sešit. Je to úplně nové prostředí, nové vztahy, nové situace a očekávání. A právě na to bychom měli my, rodiče, své malé předškoláky připravovat především. Na ten velký svět, který se před nimi pomalu otevírá.

S nástupem do školy přichází mnoho nových pocitů. Nejistota, obavy, někdy i strach. Zvlášť ve větších školách, kde je najednou tolik starších a zkušenějších dětí. Najednou už nás děti nemají neustále na blízku. Jsou víc samy za sebe. A to může být zpočátku náročné.

Možná právě tady leží skutečná podstata předškolní přípravy. Ne v náskoku v učivu, ale v posílení sebevědomí a samostatnosti. V budování vnitřní jistoty. V podpoře jejich schopnosti zvládnout nové situace, vyjádřit svůj názor, pojmenovat obavy a porozumět vlastním pocitům.

Tohle jsou dovednosti, které zpravidla v pracovních listech pro předškoláky nenajdeme. Ale ve škole i v životě hrají zásadní roli.

Často se soustředíme na to, co by děti „měly umět“, necháme se strhnout poučkami a srovnáváním různých kritérií a zapomeneme na to podstatné. Jaké to vlastně je stát na prahu toho velkého světa jako šestileté dítě?

Pro mě jako rodiče bylo v tomto období nejdůležitější vědět, že do světa vypouštím dítě, které se nebojí zeptat a vyjádřit své pocity.

A právě v tomto duchu jsem sestavila a tvořila Můj předškolní zápisník. Jako prostor pro společné chvíle rodičů a dětí, kde nejde jen o splněné úkoly, ale o sdílený čas a rozhovor. Obsahuje náměty na aktivity, které mohou rodiče s dětmi dělat hravou formou, aby se přirozeně rozvíjely, učily se přemýšlet o sobě, svých pocitech i nových situacích, které je čekají.

A aby se postupně připravovaly na svět, do kterého vstoupí o něco jistější.

Ať je vaše společná cesta smyslů plná.
Katka